U zrodu stál Ladislav Stroupe¾nický
Historie mirotického Sokola má vlastnì dva poèátky.
Ten první spadá do roku 1869, kdy v Miroticích sokolský spolek vznikl právì z iniciativy cerhonického rodáka, dramatika a pozdìji prvního dramaturga Národního divadla Ladislava Stroupe¾nického. Ten spolu s otcem a bratrem Hynkem energicky „nastartoval“ èinnost nového spolku tak, ¾e ji¾ tøi mìsíce po zalo¾ení - 20. èervna 1869 - byla jednota schopna úspìšnì vystoupit se svým prvním veøejným cvièením. Mìla tehdy 61 èlenù a ještì tého¾ roku se L. Stroupe¾nický stal náèelníkem mirotického Sokola. Oba bratøi byli cvièiteli, jejich otec Josef byl èlenem výboru spolku. A pod jejich vedením byla tìlovýchovná èinnost od poèátku spojována i s èinností kulturní, tak, jak to odpovídalo zásadám zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše.
Po odchodu rodiny Stroupe¾nických do Prahy (1871) však èinnost místního Sokola prakticky zcela ustala, a tak se druhým zaèátkem jeho existence stal a¾ rok 1899. Bylo to z podnìtu zemského poslance Jana Kaliny z Blatné, který tehdy stál také v èele sokolské ¾upy Jeronýmovy v Písku.
V dobì nìmecké okupace byl Sokol zakázán : masovou vlasteneckou organizaci, která výraznì a programovì posilovala národnostní cítìní a z ní¾ se rekrutovali i mnozí pøíslušníci odboje, nemohla nacistická moc nechat volnì pùsobit.
Po osvobození a v následujících letech prošel Sokol, jako všechny spoleèenské organizace, celým øetìzem zmìn a posléze se stal souèástí celostátního ÈSTV (Èeskoslovenského svazu tìlesné výchovy). Rok 1948 také znamenal konec slavných sokolských sletù, které mìly velkou popularitu i mimo republiku a jich¾ se úèastnily i zahranièní sokolské spolky, pøedevším z øad krajanù z USA. A tak slety nahradily spartakiády. (Krátkým pokusem o obnovení pùvodního sokolského hnutí a jeho ideálù bylo období let 1968 - 69.) Masové spartakiády byly pravidelnì celostátní akcí celé ès. tìlovýchovy a¾ do roku 1985, kdy se konala poslední z nich. (Mnozí z nás, i mirotiètí sokolové, se jich úèastnili. Spartakiády mìly velmi silný nátìr komunistické ideologie, ale s trochou nadsázky lze øíci, ´¾e mìly i své nezanedbatelné pozitivum: „pøinutily k pohybu“ i mnoho takových, kteøí by jinak do tìlocvièny nikdy nevkroèili.)
Èinnost mirotického Sokola v posledních desetiletích byla rozsáhlá. Sokolové v akci Z vybudovali pøístavbu (1957) k sokolovnì, kde se dennì cvièilo a o údr¾bu a vytápìní se staral stálý správce. Tak tomu bylo a¾ do 70. let. Poøádaly se ka¾doroèní tìlovýchovné dny a akademie, na nich¾ cvièily všechny slo¾ky, poèínaje mladším ¾actvem, a to èasto i v nároèných sestavách na náøadích. Pøipomínáme zde významné zaslou¾ilé funkcionáøe, kteøí „táhli“ èinnost Sokola po celý svùj aktivní ¾ivot. Jména Kilián, Kouba, ®i¾ka, Èermák, Blecha nebo Soudková, Beckermannová byla vyslovována s úctou a uznáním.
Pokud jde o spoleèenskou èinnost, nelze zapomenout na éru slavných sokolských šibøinek. Ka¾dý veèer mìl daný urèitý ráz a v jeho duchu se pøipravovala speciální vystoupení. Nebylo výjimkou, ¾e úèinkujících byla stovka a návštìvníkù celkem na šest set. A dva plesy ka¾dou sezónu byla samozøejmost.
Také mirotický fotbal by zasluhoval zvláštní kapitolu. Oddíl byl zalo¾en u¾ v r. 1920 a kdy¾ se v r. 1949 spojil se Sokolem, patøil k jeho nejaktivnìjším slo¾kám.
A jak vypadá Sokol Mirotice dnes? Klasická tìlovýchovná cvièení postupnì zanikla pro všeobecný nezájem, i kdy¾ ještì donedávna se pokoušeli nìkteøí èinovníci a cvièitelé o jejich udr¾ení a rozvoj. A tak dnešní „barvy a èest“ slavného spolku hájí u¾ jen kolektivní sporty: stolní tenis a všestrannost.
V souèasné dobì se naše práce zamìøuje právì na dìti. Poøádáním rùzných akcí pro dìti chceme do našich øad získat dorost a vlastnì i budoucí pokraèovatele Sokola.